Konečně je tu článek o asasínech. V jeho první části se podíváme do jejich historie. A to už od jejich vzniku. Pochopíme tak lépe některé věci. Ale dozvíme se o nich i něco méně romantického než že zabíjeli zlé lidi, protože konali špatné věci. Pro ty co to nevědí hlavní sídlo asasínů bylo v Sýrii. Konrétně v Masyafu, kde měli svou vlastní pevnost. V článku také naleznete zajímavé fotky.
Druhá část článku, ve které bude rozhovor s potomky asasínů vyjde v následujících dvou dnech.
Základní informace Kolem počátku první křížové výpravě (1090) muž jménem Hassan al-Sabbah zřídil jednu z prvních světových extrémistických náboženských teroristických organizací: Asasíny.
Nespokojen s tím, jak moc je Shiova říše v úpadku, založil sektu s cílem propagovat náboženství v převážně sunnitské oblasti a také chtěl připravit cestu pro druhé probuzení Egypta, jeho orientace byla také šíitská, ale měl spoustu vnitřních problémů.
Jeho sekta Isma’ili Nizari, odnož šíitů byla hluboce zapojena do mysticismu. Věřili v „cyclical order of the Universe“, což by také vysvětlovalo jeho přesvědčení, že šíitské říše opět vystoupají na vrchol.
Asasíny předcházel strach neuvěřitelných rozměrů (v porovnání s jejich malým počtem) a to hlavně mezi vůdci sunnitů, jejich taktika byli veřejné atentáty v poledne a obvykle v pátek. Po vraždě se šli modlit do mešity. Vražda ale zmenšila počet jejich zastánců a tak vyvstává otázka proč by něco takového dělali Objevilo se mnoho teorií, které se snažili odpovědět na tuto otázku:
Slovo Assassin pochází přímo z arabského slova pro sekty: Hashasheen (Hashish / pro kuřáky). Říká se, že jeden závislý Assassin řekl, že zabíjí za odměnu. Aby si mohl koupit více léků.
Drogy příjmali před útokem. Aby se cítili nobojácně a bezbolestně.
Kandidáti se stali vrahy poté, co je zdrogované vzali do hlavní svatině v Alamutu (Írán). Kde pro ně vybudovali ráj. Fontány s vínem, květinová zahrada, nahé dívky… Tam kandidáta nechali den či dva. Poté jim řekli, že v ráji je to 10× lepší. A tak začali podporovat jejich věci.
V roce 1171 ad-Dín ibn Yusuf Salah Ayyub také známý jako Saladin oficiálně převzal Káhiru a ukončil šíitské Fatimid Caliphate tam a založil nové sunnitské Caliphate, jak nařídil jeho mistr v Sýrii, Nour al Din al Zengi.
To zničilo všechny naděje na šíitské oživení Assassínů, ve skutečnosti jsou, pokud tak zdevastované, že poslal dopis do křižáckého krále Jeruzaléma, Amalric, kde uvádí, že tyto ochoten konvertovat ke křesťanství (případně, aby se zabránilo daně uvalené na ně křižáky), ale templářských rytířů, kteří se obávali ztráty příjmu, podle násilné přepadení, ve kterém zmasakrovali Assassins ‚delegace do Jeruzaléma, a ukončit tak, že idea. O tři roky později, když Nur al-Din zemřel, obvyklý boj o moc vypukla, tentokrát mezi Din to velmi mladý syn Nur al-v Sýrii a Egypt Saladin. Saladin pochodoval na Damašek, aby Sýrie z al-Din syn Nur, který byl vlastně loutka v rukou svých poradců v naději, že sjednotit Egypt a Sýrie poprvé s cílem vytvořit supervelmoc schopný bojovat proti křižákům. Tyto poradci rozhodla uzavřít smlouvu Sinan, vůdce vrahů, aby ho ven. Starý muž z hor byl šťastný zavázat.
Zřejmě Sinan (starý muž hory), rozhodl tak kontrolu nad svým následovníkům, že jednou, když diskutuje spojenectví s křižácké vůdce v Masyaf, nařídil tři jeho muži vrhnou na parapety, oni tak učinili bez váhání …
V prvním pokusu v roce 1175, Sinan to Assassins podařilo infiltrovat Saladin stanu, ale byl zastaven jeho osobní strážce a masakrováni. O rok později, další Assassin skutečně dosáhla ho v jeho stanu, a řeší ho dýkou rána do čela, pak na krku, a to jak hity se zastavil chainmail skryté v šatech od té doby na první pokus. Poručík z Saladin přišel k jeho záchraně, zápas s prvním útočníkem, když další dvě Assassins připojil k útoku. Ale pak stráže dorazil a Saladin byl šťastný, že se objeví živý.
Saladin rychle hromadil jeho armádu a obklopen Misyaf (na obrázku výše), největší vrahů doupě v Sýrii. Přesto tajemně, on rychle zvedl obležení. Verzi událostí líčen historiky sunnitské uvedl, že Sinan hrozil zavraždit Saladin celou rodinu, je hrozba, která nemůže být bráno na lehkou váhu. Ale verze objasněné Assassins sami, v jednom z jejich jediný přežívající texty, vypráví úplně jiný příběh …
Tvrdí, že Sinan byl tábořil mimo zámek, když on byl tečkovaný obléhat armády, který poslal oddělení ho zajmout. Po dosažení ho, zjistili, že oni byli záhadně paralyzována Sinan, který jim nařídil, aby zařídit soukromou schůzku mezi ním a Saladin. Kvůli obavám z pasti, Saladin měl svůj stan vysoce střežené ještě probudil uprostřed noci vidět Sinan odchodu svého stanu, s zanechal otrávený koláč a kus papíru, který řekl: „Jste v našich silách.“ O skutečné organizaci a učení asasínů toho je známo poměrně málo, neboť jejich knihovna byla při dobytí hradu spálena a popisy, které se dochovaly, často spojují legendy se skutečností. Pravděpodobně byli hierarchicky uspořádáni do devíti kruhů. V prvním kruhu byli obyčejní věřící, kteří obdělávali pole a žili podle mistrova učení, na druhém stupni již byli lidé, kteří se seznámili s omyly sunnismu a byli naprosto oddáni vůdci sekty – z osob v druhém stupni se verbovali Asasínové, kteří prováděli vraždy (ti byli na třetím stupni). Po třetím stupni následuje ještě 6 stupnů, které vedou přes ismáílitské kněze až k nejvyšším duchovním autoritám. Tato složitá hierarchie měla za úkol motivovat Asasíny a udělat ze sekty prý opravdovou tajnou společnost (za každý stupeň na který jste se dostali vám vůdce prozradil část tajemství o sektě). Slovo tajemství má ve víře ismáílitů obrovskou moc.
Zánik Asasínů V roce 1238 poslali asasíni vyslance do Francie a Anglie, aby tyto země získali na válku s Mongoli. Ale naneštěstí v této době jednali mocnosti právě s Mongoli na spojenectví proti muslimům. V roce 1252 skončila výchova Džingischánova vnuka Manguna jako velkého chána. Mangu ihned nařídil svému mladšímu bratrovi Hülegümu, aby zahájil tažení proti nizárijcům. V roce 1256 Čingischánův vnuk Chán Hulag odmítl assasínům zaplatit výkupné za svůj život. Místo toho jeho divoké mongolské hordy vtrhly na území dnešního Íránu.
Během několika měsíců byla moc assasínů definitivně ochromena. Nájezdníci dobyli všechny jejich hrady a vypálili je. Nakonec se zmocnili také sídla Alamút. V Sýrii se asasíni drželi až do roku 1273, kdy všechny jejich města obsadil sunnitský mamlúk Bajbárs – narozdíl od Mongolů nechal asasíny žít pod svou vládou jako věrné poddané (a pomocníky proti zbytku křesťanů ve Svaté zemi). Ještě se po nějakou dobu drželi v Masjafu, klíčovém bodu „syrské pobočky“, ale učení se pomalu s nastupujícími generacemi rozpadalo a sekta asasínu tak, jak ji Sabbah vytvořil, pomalu, ale jistě zmizela ze stránek dějin. Učení assasínů se rozšířilo hlavně v Íránu, Sýrii a Libanonu. Potomci Asasínů přežívají dodnes v Persii, Sýrii a Indii (v 19. století dokonce v západní Indii tvořili oporu britské moci – vždy se stavěli proti indické nezávislosti). Samozřejmě po roce 1273 již žádné politické vraždy neprovádějí, ale jejich učení je stále oblíbené a dnes vzkvétají za vedení Agy Khana. To by bylo k jejich historii asi vše.
